Případová studie: Dehiscentní traumatická rána na dolní končetině, kožní štěpy
Systém podtlakové terapie ran Avance Solo je indikován u pacientů, jimž by ošetření rány za použití podtlaku mohlo být prospěšné, zvláště když prostředek může podpořit hojení rány odstraněním exsudátu a infekčního materiálu.
Fotografie a poznámky k případu laskavě poskytli Sanna Kouhia, vaskulární chirurg; Tuula Eskelinen, zdravotní sestra se specializací v ošetřování ran; Arja Korhonen, zdravotní sestra se specializací v ošetřování ran, Klinika ambulantní chirurgie / ošetřování ran, Ústřední nemocnice Kainu v Kajaani, Finsko
Anamnéza a údaje o ráně
Žena ve věku 72 let léčená pro hypertenzi, periferní cévní onemocnění a chronické plicní onemocnění byla přijata s dehiscentní ránou na dolní končetině.
Čtyřicet čtyři dní před návštěvou, kdy byla zahájena léčba, si pacientka při pádu poranila pravý kotník a rovněž si způsobila drobnou pohmožděninu proximálně a anteriorně na pravé dolní končetině.
V místě pohmožděniny se vytvořil velký hematom a kůže znekrotizovala. Po prvotním sešití rány na kotníku došlo k její dehiscenci. Vzhledem ke zhoršení ran byla provedena revize a byl použit tradiční systém podtlakové terapie ran. Později bylo zjištěno, že jsou rány stále pokryty fibrinem. Mezi jednotlivými ošetřeními byla aplikována larvální terapie, během níž byla léčba podtlakovou terapií ran přerušena.
Léčebný režim
Po 44 dnech od úrazu byla provedena dodatečná revize rány a byly aplikovány kožní štěpy.
Přenosný systém podtlakové terapie ran byl úspěšně použit pod kompresní bandáž a kompresivní punčochu. K zakrytí obou ran bylo použito jedno krytí o velikosti 15 × 30 cm.
Výsledek
Při revizi provedené v době zahájení léčby byly zjištěny dvě rány o velikosti 10 × 3 cm, resp. 12 × 4 cm, obě hluboké 1 cm. Většinu plochy obou ran pokrývala granulační tkáň (90 %), na 10 % byl přítomen slough, ale bez výskytu nekrotické tkáně. Úroveň exsudace byla nízká a vzhled exsudátu byl čirý/tekutý.
12 dní po první návštěvě rány progredovaly a 80 % bylo nyní epitelizováno a na 20 % byla stále granulace. Množství exsudátu v nádobě
bylo malé, avšak úroveň exsudace kolem ran byla střední, vzhledově byl exsudát hnědý/krvavý a viskózní.
Při 3. kontrolní návštěvě (30 dní) se rána na kotníku zmenšila na 0,4 × 1 cm, její hloubka byla 0,2 cm, 90 % povrchu bylo epitelizováno a 10 % granulováno, zatímco druhá rána byla nyní zcela zhojená.
Exsudát byl nadále hnědého/krvavého vzhledu a viskózní, jeho množství bylo střední.
Čtyřicet čtyři dní (88 dní od úrazu) od první návštěvy byly obě rány zcela zhojené.
V průběhu léčby nebyly v žádné z ran zjištěny žádné známky infekce a nebyla podána žádná antibiotika.
Kůže v okolí rány se po celu dobu jevila zdravá a nebyla použita žádná výplň do rány.
Žádné další výměny krytí mimo plánované kontrolní návštěvy nebyly provedeny.
Během každé kontroly byl proveden ostrý debridement, kromě 4. návštěvy (44 dní ode dne zahájení léčby)
Pacientka nehlásila žádnou bolest před výměnou krytí ani v jejím průběhu.
Účinnost
Veškeré aspekty účinnosti prostředku byly vnímány jako „velmi dobré“, včetně vhodné velikosti a tvaru krytí. Velikost krytí 15 × 30 cm se dobře přizpůsobila kosti holenní a pokryla oba kožní štěpy.
Schopnost prostředku odvádět exsudát byla dobrá a účinnost byla velmi uspokojivá navzdory použití jednoho krytí na dvě rány.
Celkový dojem byl velmi dobrý, neboť při následných kontrolách komplikované traumatické rány, která si vyžádala následnou revizi a transplantaci kožního štěpu, bylo pozorováno rychlé zlepšení stavu kožního štěpu a použití prostředku bylo jednoduché a nenáročné.
Zkušenosti pacienta
Pacientka byla s léčbou v celém jejím průběhu spokojená. Léčba jí připadala nenáročná a bezbolestná. Velmi uvítala méně častou výměnu krytí i jednoduchý management léčby.
